Zeman, Černý, Knížák

Zdá se Vám nepochopitelné, proč se dva nesmiřitelní umělci shodnou jen na jedné věci a to, že nemají rádi prezidenta Miloše Zemana?

Jak David Černý tak i Milan Knížák, držitelé nespočet ocenění, jsou dva umělci, kteří nenechají na sobě jednu nit suchou. V roce 2000, po sporu mezi Milanem Knížákem a Davidem Černým o umístění Černého soch ve Veletržním paláci došlo k vyvedení laureáta ceny Davida Černého ochrankou na ulici. V roce 2011 počastoval David Černý pana Knížáka výrokem "krip.oidní ču.ák".

Proč se však oba shodnou, alespoň na jednom – že nemají rádi pana prezidenta Zemana? Jeden volí slova hrubšího zrna -  např. „Když se kouknu, jak vypadá tady ten národ, na jehož Hradě sedí kre.tura, která má místo úst ři.ní otvor, vypadávají z ní pouze exk.ementy, tak si myslím, že v rámci národa je Kafka takový poslední záchytný bod na Národní třídě“ řekl Novinkám Černý, druhý volí slova kultivovanější - „Je za námi další trapná oslava 28. října. Zemanova řeč byla snad nejhorší ze všech projevů, které při této příležitosti zazněly. Jako bychom žili ve vzduchoprázdnu, jakoby se v naší zemi neděly převratné změny, které by právě při svátku státnosti měly být zmíněny. K čemu je nám prezident, který si hraje na pseudofilozofa a „bojuje“ s půl století starými myšlenkami a hovoří o umění, které je mu na hony vzdálené. Z toho také vychází jeho výběr pokleslostí, které vyznamenáním adoroval. Například kýčovitý propagátor pokleslého humoru a hrubosti Zdeněk Troška, zpěvačka bez výrazu Helena Vondráčková, která se přimazávala komunistickému režimu, trapný komik Sobota a písničkář Nohavica, jehož spolupráce s StB je stále nedořešenou otázkou.“

Z čeho pramení tato nenávist? Proč je vztah s akademickou obcí a zvláště z umělci tak, mírně řečeno, chladný? Většinou je nenávist jen určitým druhem strachu, strachem z někoho cizího, který vážně ohrožuje vaši existenci. Proč ale tento problém neměli předchozí demokraticky zvolení prezidenti?

Václav Havel byl mimo jiné spisovatel a dramatik, takže vlastně patřil do rodiny umělců, ale hlavně se zapsal do historie otočením kormidla směrem k západu a být prezidentem spojených států, jistě by proměnil i všechny nominace na Nobelovu cenu. Václav Klaus se realizoval hlavně na poli ekonomie, kde získal tolik ocenění, že je jistě zapsán v knize rekordů v Pelhřimově. Ve volném čase sportuje a jako koníček má klimatologii a drobnou magii. Tito dva prezidenti nepředstavovali nebezpečí, první byl sám členem umělecké obce, druhý žije vlastním životem, který s umělci nemá nic společného.

A dostáváme se k jádru pudla. Miloš Zeman se chce, kromě prezidentství, také nesmazatelně zapsat do dějin. Potom co mu prezidentský úřad a s ním i ekonomii vyfoukl  Václav Klaus, byla tato možnost mimo hru. Bylo nutné najít něco jiného, ale co by to mohlo být? Při pobytu na Vysočině po jedné z plaveb na oblíbením gumovém člunu došel k rozhodnutí, prosadit se v kontroverzním  art performance a pořádáním happeningů.  Kdyby v tom byl špatný, byla by zřejmě umělecká obec v klidu, jenže Miloš Zeman svým uměleckým projevem působí jako rudý hadr na býka, je prostě dokonalý. Ale pochopte to, vždyť i takový architekt nemá rád, když mu obyčejný zedník radí jak má vypadat klenutý oblouk, stejně tak umělcům vadí, když nevystudovaný umělec dává lekci profesionálům.  

Posuďte sami, uvedu jen pár, z nepřeberného množství děl, které stojí za povšimnutí:

Miloš Zeman a gumový člun

Tímto představením chtěl autor vyvolat diskuzi o smyslu dovolené. Člověk, který nemá finanční nouzi a není pro něj problém trávit dovolenou v luxusních resortech po celém světě, tráví dovolenou v Čechách a to tím nejprostším způsobem, relaxuje u vody, chodí do hospody a nikam se nežene. V jakém kontrastu jsou k němu miliony Čechů, kteří každoročně tráví týdny přípravou, potom hodiny cestování na rozpáleném slunci autem cestou do Chorvatska, kde  se mačkají na kamenité pláži se spoustou dalších Čechů a k obědu mají v lepším případě dovezené konzervy, které jim nezabavili celníci. Po návratu domů potom řeší jak splatit půjčky, které si na „vysněnou“ dovolenou nabrali. 

Miloš Zeman a Ferdinand Peroutka

Kdo znal před rokem 2015 Ferdinanda Peroutku? Dovoluji si tipnout, že to bylo kolem 15% obyvatel naší republiky a z těch 15% možná 10% vědělo víc než to, že to byl novinář. Dnes můžete zajít do nekuřácké hospody jakékoliv kategorie a můžete si podiskutovat o morálce jednotlivců během druhé světové války. Padesát let byly generace lidí u nás zpracovávány ve stylu nadlidských hrdinů, většinou členů KSČ a zavrženíhodných padouchů, kteří byli schopni udat i svou babičku. Málo kdo se i dnes dokáže vžít do pocitů lidí, kteří žili v dennodenním strachu o vlastní život a život svých blízkých a jak na jejich rozhodnutí kriticky hledíme ze svých dnešních bezpečných domovů a můžeme panu prezidentovi jen poděkovat za otevření diskuze k tomuto tématu.

Miloš Zeman a Bohuslav Sobotka

Bohuslav Sobotka, který se marně pokoušel nestandardními metodami odstranit Andreje Babiše z vlády, se pokusil do tohoto boje zatáhnout i prezidenta. Prezident, ze kterého si takového užitečného kašpárka Sobotka chtěl udělat, mu s radostí toho kašpárka zahrál. Jak to bývá v pořádných hororech, po chvilce veselí následuje obrat, kdy se z kašpárka stane vraždící monstrum. Prezident ukázal jaké možnosti a sílu mu dává Ústava České Republiky. Vždyť kdo jmenuje soudce Ústavního soudu, kterým mu vyhrožovali? Papež to nebude milé děti. Přes jeho snahu seznámit veřejnost s Ústavou České Republiky se našli i takoví jedinci, kteří si ten čas na přečtení neudělali a kandidovali do poslanecké sněmovny.  

Miloš Zeman a Jiří Kájínek 

Propuštěním Jiřího Kájínka chtěl prezident demonstrovat stav našeho soudnictví, kde na jedné straně u řadového člověka jakým je Jiří Kájínek nebo třeba Petr Kramný, je na základě zadání případ rychle uzavřen a v jiných případech se u rádoby „elit“ národa soudní procesy vlečou jak  nudle v polévce u u pana Davida Rátha nebo rodiny Nečasových, nebo se kolem případů chodí jako kolem horké kaše jako v případě OKD. Jako by se čekalo, až lidé zapomenou nebo zemřou jako pan Altner.  Když ne všichni, proč by měl sedět Kájínek?

Miloš Zeman a státní vyznamenání
Proč se pan Knížák zlobí: „kýčovitý propagátor pokleslého humoru a hrubosti Zdeněk Troška, zpěvačka bez výrazu Helena Vondráčková, která se přimazávala komunistickému režimu, trapný komik Sobota a písničkář Nohavica, jehož spolupráce s StB je stále nedořešenou otázkou“? Co je to vlastně umění? Je to produkt vystudovaného umělce, který pochopí zase jenom jeho skupina nebo je to tvorba pro širokou veřejnost? Není současné umění jen takový švindl na lidi – navzájem si to oceníme, lidi, pokud nebudou chtít být za hlupáky, tomu budou pleskat?

A mohl bych pokračovat dál, třeba o Krtečkovy a Číně nebo o nabídce výstavy lebky svaté Ludmily v Rusku. Co říct závěrem. Někdo by měl udělat ten první, vstřícný krok směrem k uznání uměleckých vloh prezidenta Miloše Zemana a udělit mu nějaké významné ocenění. U prezidenta tak dojde k naplnění jeho předsevzetí, které si vytýčil při nástupu do prezidentského úřadu a to dostat se do učebnic moderního umění jako významného představitele art performance a nebude nucen si absolvovat na pokraji sil i druhé volební období. V opačném případě budu muset vyhledat nějaké prezidentovo hudební vystoupení a zajistit v posledním ročníku Českého slavíka jeho vítězství.