V životě zvířat platí, že přežije ten silnější, chytřejší nebo ten, který se schová nebo uteče. U zvířat rozdala karty příroda, u nás záleží jak se zachováme. Taktika schovávání a útěku však v dnešním světě nevydrží dlouho.
Život na Savaně je plný nástrah. Živočichové na tomto území mají rozmanité způsoby přežití, pakoně musí držet pospolu ve stádě, jen tak přežijí. Bohužel některé kusy onemocněly svrabem, jedinou záchranou je dojít k léčivým pramenům. Nemocné kusy přes rozdrbanou kůži nevidí na cestu. Nemají jistotu, že je ostatní neopustí a snaží se nakazit i ostatní. Prozatím zdravé kusy hlasitě hýkají a lákají pozornost dravců, můžou však odejít ze Savany do ohrad. Ohradu už nikdy neopustí. Ohrada časem shnije a dravci se už postarají. Jediným východiskem pro všechny je dojít až do cíle, oddělení od stáda znamená jistou smrt. Zdraví musí ukázat nemocným cestu, nehýkat a všichni společně se postavit dravcům, ukázat jim, že se jich nebojí.
Je to pořád dokola, odborníci ze zkušenostmi s válčením na herních konzolích chtějí všechny utopit a postřílet, přitom nejsou schopni zabít kuře. Pro jiné je nejbezpečnější plot, který však lze obejít, nebo se najdou vykukové, kteří rádi pomůžou. Plot také nejde postavit na moře, které tvoří většinu vnějších hranic. Evropa se plní a ti kteří neuspějí s žádostí se nikam nehrnou. Ti, kteří mají uprchlíků na rozdávání se chtějí podělit po dobrém (dáme vám nějaké všimné) nebo po zlém (sebereme vám dotace). Cestovatelé nebo jak je nazvat, se dokonce dají, v rámci zlepšovatelského hnutí, využít k nátlaku na setrvání v unii jako v případě Francie a Velké Británie. Prostě se tu hádáme a já se ptám – komu tím prospějeme?
Chování Evropy je pro srandu králíkům. Jsme jak parta prvňáků, kteří aby nedostali na budku odevzdají kapesné. Pro nikoho nejsme partnerem pro jednání. Evropa se musí sjednotit a spojit se třeba i s čertem, pokud to bude v jejím zájmu. Ty miliony uprchlíků nebude na svém území v arabském světě nikdo držet do nekonečna, buď odcestují k nám nebo se „humánně“ zlikvidují (tj. bez účasti médií). Pro mě je jedinou cestou směr Sýrie. Podmínkou návratu do této země je ale ukončení konfliktu. Evropa se však nestará o to jak a kdy konflikt skončí a jestli bude možnost návratu pro uprchlíky, důležitější jsou kvóty a ploty.
Podle mého názoru a úlomků informací si myslím, že se chystá porcování Sýrie. Jen pro připomenutí: Arabské země prohlásily Hizballáh za teroristickou organizaci, protože verbuje bojovníky na jejich území (nebo jen proto že je na straně Asada?). Turecko pronásleduje Kurdy jak na svém území, tak si s radostí zastřílí i přes hranice na americké spojence. Vláda v Turecku má pod nucenou správou největší deník. Pokud bouchne bomba je to automaticky dílem Kurdů. Rusové, Asad a IS prý spolupracují na prodeji ropy. Během příměří se obnovily demonstrace proti režimu. Teď už jen chybí nějak vyšachovat Rusko a začne pozemní „humanitární“ operace, při které dohrají svou hlavní roli spojenecké sunitské arabské státy. Potom už nebude místo, kam bude možné uprchlíky přesunout, bude jich jen o pár milionů víc.
Nevím jestli je to dobré řešení, ale košile je bližší než kabát. Bylo by možné spojit se s Ruskem a Asadem? Rusku nabídnout zrušení kvót a rozumě se dohodnout na neutralitě Ukrajiny. Rusku v Sýrii přece nejde o základny ani teroristy. Asad klidně může zdrhnout i teď, ale byla by to zrada na vlastních lidech a ta se neodpouští. Asadovi můžeme nabídnout vojenskou pomoc, poválečný rozvoj země výměnou za jeho exil. Turecku nic nenabízet,ale vyhrožovat, vždycky se něco najde. Je Turecko náš kamarád, protože je to kamarád našeho kamaráda?
Válčit se stejně jednou bude, záleží jen kdy a kde. Evropa musí být silná, což bez spolupráce nepůjde!!!
Pokud máte jiné řešení, podělte se o ně.
